Co máme pro vás nového?:bozihodovastenatka.freepage.cz

17.03.2009 TROCHU SE NÁM STÝSKÁ...

Už to bude pomalu dva týdny, kdy jsme bez štěňátek. Občas nás ještě vzbudí štěněčí vískot, ale zvykáme si, že už je to jen zdání. Zprávy ze všech koutů vlasti, alespoň od těch, kteří se ozývají, jsou pozitivní. Štěňátka jsou prý milá a učenlivá. Brzy přidáme fotky do naší galerky.

Mějte se krásně
Choleňáci


07.03.2009 2,5 MĚSÍCE PO NAROZENÍ, NEZŮSTALO V PELÍŠKU JEDINÉ
ŠTĚŇÁTKO. DNES ODPOLEDNE OD NÁS ODJEL ŠVESTKÁČEK.

Protože byl poslední, na cestu si vzal deku, ze které bude ještě chvilku cítit své sourozence, mámu a tetu. Nakonec ale zapomene na ty dny u nás a jeho noví majitelé, jak jsem je viděla, mu ten přechod velice usnadní. Zaslouží si takové pány. Mysleli i na mamku Adélku a tetu Rosárku a dovezli jim pamlsky. Adélka ale od chvíle, co svého posledního Uzlíka vyprovodila, chodí smutně po zahradě, nosí hračky a pláče. Snad už zítra bude líp.

V KAŽDÉM PŘÍPADĚ, PŘEJEME VŠEM NAŠIM UZLÍKŮM HODNĚ ŠTĚSTÍ, POROZUMĚNÍ A LÁSKY.
TĚŠÍME SE NA FOTKY, ZPRÁVY A OSTATNÍ UPOMÍNKY NA ČAS, KTERÝ TAK RYCHLE UTEKL.

DOBROU NOC A PRAVOU VPŘED UZLÍCI.
MAMKA ADÉLKA, TETA ROSÁRKA ,LIDKA A VŠICHNI OSTATNÍ CHLAPI
V CHALUPĚ..

05.03.2009 MÁME ZPĚT DOMA ŠVESTKÁČKA, KVĚTINKA JE ZAMLUVENÁ NA
ZÍTRA A MANDARINKA JE TAKÉ ZAMLUVENÁ, ZATÍM PŘEDBĚŽNĚ.

Dnes den začal trochu zvláštně, ozval se mi David, který si vzal Švestkáčka a říkal, že si ho nemůže nechat, protože mu zaměstnavatel nedovolil ho vozit ve firemním autě a u maminky si ho nechat nemůže.No ať je to, jak je to, máme ho teď doma, kde mu je asi lépe než v autě. Když jsem ho skoro po 14dnech brala do náruče, mazlil se, olizoval mi šťastně tváře a smál se. Nezapomněl. Když jsem ho donesla mezi naše holky, okamžitě se rozvzpomněl na zdejší mléčný bar a šel se k mamce obsloužit. Adélka se tvářila trochu divně, ale když do kožíšku nasál vůni svých sester, ochotně ho nakojila.Teď se prohání s Květinkou a Mandarinou, ale co bude zítra, jestli ségry odejdou?

Zatím nashledanou a držte nám palce
Lidka

01.03.2009 V PRVNÍ BŘEZNOVÝ DEN BYL VYBRÁN MODRÁSEK A ODCESTOVAL
DO BAKOVA

Dnes odpoledne přijeli manželé s dcerkou a odnesli si z naší garáže našeho miláčka Modráska. Fotoaparát panička neměla po ruce, ale v mobilu poslední fotku před odjezdem má. Až ji vydoluje, umístí ji do fotogalerie maminčiných štěňátek. Modrásek byl poslední pejsek, který nás tu bavil. Celkem vzato, je tu dost smutno.

Pac Uzlinky Květinka a Mandarinka


28.2.2009 I CITRÓNEK BERNIE NAŠEL VČERA SVŮJ PELÍŠEK, JERRY
KANAFÁSEK UŽ JE U SVÉ PANIČKY, FIALKA JE KISSY

Konec týdne je ve znamení velikých změn. Očekávali jsme odchod Jerryho Kanafáska a byl smutný. Do poslední chviličky se ke mně lepil, ale nakonec se přilepil i ke své dojaté nové paničce. Když jsme s Martínkem odcházeli ze školky, přidala se k nám rozhodně maminka jeho kamaráda a volba padla na Citrónka. Jméno Bernie si odnášel už s očkovacím průkazem, když opouštěl naši branku.
S Mandarinkou je to naopak trochu jinak, protože Adélka, která si ji měla vzít, sdělila své tajemství rodičům až dnes, a ti nesouhlasili. Od Adélky k Adélce tedy nepůjde, ale určitě si ji zamiluje někdo jiný. Takže máme k dispozici stále tři štěňátka. Zítra se ale na Modráska přijedou podívat zájemci, takže zítra může být vše jinak.
V každém případě je dnes určitě volná Květinka a Mandarinka

Takže nám držte palce a mrkněte se na poslední fotku Bernieho Citrónka před odchodem
Lidka a Uzlíci



26.2.2009 SLÁVINKA JDE DO SVĚTA a jmenuje se ROXY dnes nové forografie
(Myslím, že většinu svého psího života bude Roxinka)

To snad někdo řídí...Včera zavolala potenciální nová panička. Opravář komínů totiž podal inzerát do psí inzerce a Zuzka si ho přečetla. Mimochodem Zuzka zrovna teď chodí do školy, kterou jsem já kdysi absolvovala, našla tam svou životní lásku a navštěvuje ji i opravář komínů, náš syn. Zuzka měla zájem o Slávinku, ale myslela si, že je zadaná, takže druhá volba byla Mandarinka. Vysvětlily jsme si, že naopak Mandarinka je zadaná a Slávinka volná, a tak dnes ráno jsem naložila naši předposlední nezadanou holčičku do auta a odvezla k nové paničce. Když jsem viděla s jakou láskou si štěňátko brala do rukou, uvědomila jsem si jak je dobře, že je Slávinka tam, kde je a není tam, kde by bývala být mohla. Je to mazel k pohledání, ostatně to říkají mí kamarádi o všech Adélčiných štěňatech. Prý jsem je trošku rozmazlila. Já myslím, že to tak není. Chválím je za to, co dělají dobře a kárám za neplechu. Už je na to pomaličku čas. Nedělám to drasticky, takže i přesto, že chvála střídá výtku, mají mě porád ještě ráda.

Za své svěřence stále ještě v nabídce: KVĚTINKU, CITRÓNKA A MODRÁSKA a dnes ještě na své štěstí čekající: MANDARINKU A JERRYHO KANAFÁSKA
se s Vámi loučí
Lidka


23.2.2009 NEBUDETE VĚŘIT

Dnes se stala naprosto zvláštní věc. Rozhodla jsem se, že zbytek štěňátek, protože už jim bylo 8 týdnů, začnu s sebou vodit do práce, abych je trochu něco naučila. Koupila jsem veliký proutěný koších, dala do něj deku a jako prvního do nového pelíšku přivedla Švestkáčka. Musím říci, že mi potěšil svojí šikovností, nic zlého mi neprovedl, ale hlavně asi po půl hodině v práci, přišel mladý pán a o Švestkáčka projevil vážný zájem. Hned odpoledne si ho odvezl. Takže nám zbývají čtyři štěňátka. Mandarinka je zadaná, ta půjde od Adélky k Adélce, a budeme ji mít nejblíž, už ve čtvrtek. Jerryho očekává panička v pátek a moc se na něj těší. V rodném pelíšku zatím setrvají: Květinka, Slávinka, Citrónek a Modrásek.

Pac a hezký den
Uzlíci


20.2.2009 DNES PŘECI JEN JEŠTĚ JEDNA NOVINKA

Volala k nám ta pěkná panička ze včerejška a říkala, že její páníček neschválil rasu psa, kterou vybrala, takže Švestkáček zůstává s námi. Nám to vůbec nevadí, jen panička říkala, že by bylo lépe, kdyby se lidé domlouvali dříve než někomu zamotají hlavu. V případě našeho vrhu je to už podruhé a to aniž by nás viděli in natura, takže je panička trochu smutná, dokonce nám špitala, že byla asi včera příliš pyšná. Měla prý raději mlčet. My jí to ale vynahradíme. Teď musíme nakutě, tak se mějte krásně lidičky.

Pac Uzlíčci

20.2.2009 DNES NOVÉ FOTOGRAFIE A HOTOVÝ CENÍK!!!

19.2. 2009 ŠVESTKÁČEK NÁS OPUSTÍ ZÍTRA

zBYLO NÁS PĚT. Začíná ten náš kotec být trochu velký Když se nepereme, choulíme se k sobě. Spíš steskem než zimou, kožíšky máme už pěkně huňaté. Dnes s námi ještě nocuje Švestkáček, ale zítra už bude chrupkat jinde. Přišla panička, taková milá, ostatně jako doposud všichni "noví" . Tlačili jsme se všichni do první řady, ale hoky úplně zbytečně, protože chtěla prostě kloučka. Něžně se rozhlédla a řekla, tak tenhle to asi bude. Naštěstí nám ho neodvezla hned, asi bude mejdan a dostane od nás ještě dnes řádně za uši (brácha), ačkoli on není z těch, co by se nechali. Lidičky, přijeďte si pro nás už taky, je nám tu smutno a chceme mít už taky svůj vlastní a jedinečný pelíšek. Chceme mít od vás své nové jméno, poznat vaše naše kamarády, chceme loudit u grilování, učit se sedět, ležet a zívat, a jsme taky zvědavi na vaše děti, boty, petky, hadice a vůbec všechno, co doma máte.

Tak Pac a nashledanou
Uzlíci Mazlíci
Květinka, Mandarinka, Slávinka, Citronek a Modrásek.

18.2.2009 PRVNÍ VYCHÁZKA S KOČÁRKEM ANEB CÉZAR OBDRŽEL POCHVALU

Možná si myslíte, že jsem se úpně pomátla a vozím štěňata po vsi v kočárku, ale vše uvedu na pravou míru. Dnes se poprvé přihlásili noví majitelé jednoho z našich štěňátek, aby ho pochválili. A tak jsem si vzpomněla na ten den před mnoha a mnoha lety (promiň, opraváři komínů), kdy jsme s mým drahým mužem, v prostorném tmavě modrém manšestrovém kočárku značky Liberta, v ten voňavý čas, kdy rozkvétají Magnolie a jaro už je ve vzduchu, pyšně vyvezli naši chloubu, našeho prvorozeného synka Jeníčka a hrdě přijímali chválu od všech zvědavě do kočárku nahlížejících. Situace se pak třikrát opakovala, jen kočárky byli menší a menší, už to ani nebyla Liberta, a ten první den, byl vždy jen jeden. Pak už jsme byli ostřílení rodičové. Se štěňátky je to trochu jinak, vlastně úplně jinak. Není mezi námi to silné krevní pouto, ale přátelství mezi námi a jejich maminkou Adélkou je zavazující. Než Adélka porodila, měla jsem moc těžkou hlavu. Rojily se mi v ní otázky jako: Kolik jich asi bude? Dokážu se o ně postarat? Bude je vůbec někdo chtít? Co když jich bude moc a všechna zůstanou doma? Přes všechny pochybnosti jsem si nedovolila hrát si na Pána a rozhodla se zachovat všechen život, který Adélka na svět přivede.
Pak přišel Boží hod, už ten den byl poselstvím. Když se jich na svět vyklubalo dvanáct a já jim vázala mašličky, věděla jsem, že to bude mela. Mé chovatelské znalosti byly nulové, čerpala jsem, kde se dalo, hlavně u Radky, ta mi pomohla nejvíc. Co neporadila Radka, radil vlastní instinkt. Přestala jsem si klást nesmyslné otázky a starala se ze všech sil, aby se štěňatům dařilo dobře. Je to radost, když vidíte jak se ta nemotorná a slepá morčata mění ve psy.
A dnes, možná trochu drze, jsem si řekla, udělalas to holčičko správně. Broučci jdou do světa s chutí a dělají v něm radost, a to je moc dobře. Máme doma ještě šest volných štěňátek, tři kluky a tři holky. Zítra se k nám přijde podívat maminka tří holčiček, asi musejí mít doma taky všeho dost, jako u nás. Pokud se rozhodne, zbyde mi jich už jen pět. Proti původním dvanácti je to troška a já věřím, že i ona najdou svůj nový domov. Adélka je neustále kojí a Rosárka vzorně opečovává. Při nesmělých výletech za hranice naší garáže hlídá, aby se nikam nezatoulala a když překročí určitou hranicici, žene je zpět do "teplíčka".
Jahňákům díky moc za krásnou pochvalu, je to velká vzpruha. Cézara zdraví štěnda a celá naše rodinka a všichni naši kamarádi, a přejeme mu šťastný psí život.

15.2.2009 KULIHRÁŠEK

Je krásná neděle, svítí sluníčko. Odpoledne přijela další návštěva. Vyvoleným se stal Kulihrášek. Trochu pobíhal sem tam, nevěděl, jestli se má nosit nebo jít na vycházku, pak se mi přeci jen vrhnul do náruče, ale oba jsme věděli, že to není na dlouho. Panička si ho dala do košíčku, tak akorát na jeho současnou velikost a frčeli k Lounům. Už máme doma štěňátek jen sedm, ale na Jerryho Kanafáska už se jeho panička moc těší, a má na co. Z celé smečky zbývají tři slečny: Květinka, Mandarinka a Slávinka a tři jinoši: Modrásek, Citronek a Švestkáček, ale ten tak napůl. Adélka je všechny ještě nechává cucat, užívá si mateřství plnými doušky. a Rosárka jim dělá společnost a chůvu. Je to tetka k pohledání, to je tak, když děti vychovávají děti.

Tak pac a dobrou
Uzlíci


14.2.2009 MELOUNEK A JAHŮDKA

A je to trochu jinak. Než byla připravena na cestu Jahůdka, přijeli se podívat na naše drobečky zájemci z nedaleké vsi, a tak proti očekávání, dnes od nás jako první odjížděl Melounek. Musím říci, že jsou to mláďátka neobyčejně vnímavá. Dříve, když očekávali, že je jdu jen nakrmit a uklidit ten jejich chlíveček, tropili neuvěřitelný bengál. Teď, když přijdu, jsou tiše jako myšky a čekají, na koho to slovo padne. Pokud přijdu s návštěvou, ten, který je vybrán, roztáhne všechny tlapky, přilepí se ke mě jako medůzka a s obavou očekává, jak by řekla naše paní profesorka na češtinu, věci příští. Když pak náhodou zjistí, že jdu sama a zase jen uklízet a krmit, a že dokonce možná přiběhne i mamka s tetou Rosárkou, spustí povyk jako dříve. Nicméně i Jahůdka už má nový domov. Za těch pár týdnů jsme si na sebe tak zvykli, neloučíme se lehko. Kluci se ptají, proč si je nemůžeme nechat všechny...

13.2.2009 FIALKA

Tak a už je to tu. Pomaličku se nám začíná smečka zmenšovat. Dnes si mazlivku Fialku odvezli k Bobince domů. Na zítřek chystáme s klukama květinovou krabici pro Jahůdku, pojede od nás jako dáreček k narozeninám. O víkendu očekáváme ještě jednu návštěvu, která by chtěla nejspíše pejska, ale nejsou zatím rozhodnuti, zda vůbec štěňátko chtějí, jednoho pejska už doma mají.

11.2.2009 SLÁVINKA

Dnes se nám ozvali potenciální noví majitelé Slávinky, kteří ji dali nové jméno Bowie. Bohužel až včera si otevřeli naše webové stránky, které jsou v provozu již minimálně 5 týdnů a zjistili, že Slávinka není čistokrevná, a poté, co jim panička dala vědět, že je připravena k odběru, rozhodli se, že ji nechtějí. Hned jsme Slávince vrátili její jméno.

10.2.2009 HALÓ, UŽ JSME PŘIPRAVENI JÍT K VÁM DOMŮ....

Dnes byl náš veliký den. Přijel pan doktor, všem nám píchl včeličku a dal prášek. Šlo to jako na drátkách, a tak máme nové očkovací průkazy a jsme teď připraveni jít do svých nových domovů. Jahůdka a nejspíš i Fialka půjdou tento víkend, od Bowie se zatím neozvali. Kvůli Jerrymu si jeho nová panička vzala dovolenou od 2.3., takže v pátek 27.2. po práci, mu zamáváme packou. Zatím je nás stále ještě 7 volných,a POZOR!!! máme nové fotografie.


06.02.2009 BANÁNEK - JACK JDE DO SVĚTA

Tak už nám odchází brácha, naše smečka je už jen jedenáctičlenná. Dnes ráno dostal Banánek-Jack očkování proti paraviróze a psince, pod kůži mu pan doktor vpravil čip, vystavil pas, a jako první z nás, trošku s pláčem, jede do svého nového domova, a pojede daleko. Jede taky k dětem, do velké zahrady, k Ivance a jejímu muži. Měj se krásně bráško, budeme na Tebe vzpomínat minimálně týden.Naše psí paměť je sice kratší než paměť naší paničky, ale bylo nám spolu dobře, viď? Stejně jako většina nových majitelů, i Ivanka paničce slíbila, že bude posílat fotografie, takže pokud nás neopustíte, budou na těchto stránkách vidět naše příběhy nebo tu alespoň naleznete odkazy na naše vlastní webovvé stránky. Samozřejmě, budou-li o to mít zájem naši noví majitelé.

Pac a šáteček
Uzlíci


29.1.2009-ŠESTÝ TÝDEN

Už nám bude šest neděl. Předcházející týden si budeme dlouho pamatovat, byl plný změn. Možná jste si povšimli, že panička trochu přeorganizovala tuto stránku. Abyste nemuseli znovu a znovu pročítat, co už dávno víte, přehodila pořadí zápisů, a tak na prvních řádkách budete číst vždycky ty největší novinky. Takže malé opáčko.
Odčervení už máme zdárně za sebou a vlastně se nic zvláštního nedělo. Dostali jsme všichni trochu žluté pasty mdlé chuti a to bylo všechno. Daleko zajímavější bylo, že jsme začali baštit rýžovou kaši se sušeným mléken, a tak podle plánu, necháváme mamku trochu odpočinout. Náše nové krmení probíhá následujícím způsobem. Panička se přižene s kýblem a mísou plnou voňavé kašičky. Většinou děláme takový vyrvál, že jí z toho rozbolí hlava, a tak se snaží nás co nejrychleji, ale vždycky od mrňousů až po tlusťochy, vysoukat z ohrádky a uvolnit nám cestu k míse. Pak už jen slastně mlaskáme a mlaskáme a mlaskáme. Někdy je taky rýže
s kuřecím masíčkem uvařená ve vývaru, to je taky bašta. Když je chvilku ticho a nám už toho tolik v míse nezbývá, dojde panička rychle pro mamku. Mamina se většinou přižene rychle protože má taky trochu chuť na ty naše dobrůtky. Ve chvíli, kdy se objeví ve dveřích, máme už plná kulatá bříška, ale nikdy si neodpustíme doušek mateřského mléka, které nám mamka beze všeho poskytne ve chvíli, kdy dojídá, co se do nás už nevešlo. My se pak trousíme po chodbě a zase se vracíme zpět a přitom...no děláme trochu nepořádku. Něco uklidí mamka a něco zbyde na paničku, která mezitím dávala do pohody náš pelíšek. Výchova nevýchova, děláme dost slušný binec, trháme noviny, netrefíme se vždycky tam kam máme, prostě jsme ještě mrňousci.
V týdnu se na nás přijely podívat Dianka a Janička s babičkou. Holčičky paničce moc pomohly. Brzy se naučily jak a kterak s námi zacházet, a nám s nimi bylo moc dobře. Jsou to šikulky a doufáme, že se na nás přijedou alespoň ještě jednou podívat.
Ále teď se budete divit. Už jsme si pomalu říkali, že je náš kotec trochu těsný. Když se odpoledene začalo něco dít za dveřmi v garáži, nevěnovali jsme tomu pozornost. Pán něco přemisťoval, s něčím šoupal, udílel přitom spoustu rad a instrukcí, víte o čem mluvíme, kdo ho znáte. A najednou, než jsme se vzpamatovali, byli jsme v garáži i my. Došlo na stěhování. Máme ale luxusní apartmá. Spinkat budeme ve vystlaném pelíšku, do rohu výběhu nám panička z nějakého důvodu neustále skládá noviny, nejspíš je nemá kam dát. Ale jinak máme pro svoje půtky a hrátky mnohem víc prostoru než doposud. V rohu naproti novinám přibyla nerezová miska a ta je stále plná vody. My už přesně víme co s ní a taky to umíme a děláme. Pekáč s krmením panička dává doprostřed jen na dobu než se napucneme, a pak ho zase odnese. Mezi námi se objevilo pár nových pískacích hraček, takže celkem vzato, náš život je teď mnohem veselejší. Když se občas na chvilinku otevřou vrata do garáže, je z nich vidět jak pán říká, krásná Ladovská, zima. Vzduchem poletují bílé chomáčky, dočista stejné jako je ta naše rýže. Třeba nás tam budou pouštět na krmení. Vypadá to, že je ho tam habaděj. Asi paní Ladová hodně vaří.
Zápis už je značně dlouhý, ale to ještě není všechno. Minulou neděli nás, jak už jsme zmiňovali na stránce Ceník, navštívili lidičky, kteří si vybrali Fialku do svého domova, Slávinka dostala nové jméno Bowie, opravdu jako první. Včera se na nás přišla podívat teta z banky a vybrala si Kanafáska (Jerryho). No a dnes přišel pán, který si vybral Jahůdku. Jeho holčička bude mít narozeniny, a tak jí chystá překvapení. Škoda, že my už to neuvidíme. Každý půjdeme svojí cestou. Zatím všichni vyvolení jdou k dětem, a tak to má být. Berňáčci přeci jsou psi na hraní a mazlení, no ne???

Už se nám klíží očka, tak pac a dobrou!
Uzlící

22.1.2009 - PÁTÝ TÝDEN

Je to možné, že čas tak strašně letí a my budeme mít za tři dny 1.výročí narození? Možná bude i dort?
Dneska na nás panička neměla moc času, a tak se všichni těšíme až se vrátí
z práce a půjde se s námi pomazlit. Nejdřív asi vyběhne mrknout na svoje mláďata, protože je má momentálně všechny v hnízdě, a pak přiběhne za námi. Jako obvykle přinese s sebou spoustu denního tisku, protože ten včerejší už jsme přečetli.
Mamka nás dnes musela rovnat. Doma byla nuda a ven nás zatím nechtějí pustit, tak jsme se začali trochu pošťuchovat. To byl mazec, kdo by řekl, že mamka umí tak nadávat? Vypadá poměrně něžně...Ale pravdu má, to je nesporný fakt. Jenže to kočkování, no fuj, to praní má něco do sebe. Jeden se krásně unaví, a než se naděješ, zase je tu krmení. Mimochodem, když už jsme se otřeli o to kočkování, za dveřmi neustále slídí kocour Garfield. Je to liška ryšavá, kujón všech kujónů, ale dveře jako mamka otevřít neumí, takže jen poslouchá, co se u nás právě děje a nezřízeně mlaská. Může být vlasně rád, že se k nám nedostane, to by mu naše máma asi pořádně vyprášila kožich, kdyby ho tu načapala. I tetu Rosárku kousla do čenichu, když se šla s námi seznamovat. Jsme pod přísným dozorem!

Už víte asi všechno a jde se na kutě.
Pac Uzlíci

P.S. Už jste viděli naše nové fotky?

17.1.2009 - ČTVRTÝ TÝDEN

Všichni už jsme se naučili štěkat a pokročili jsme i ve společenském chování. Naše hbité nožky nám umožňují přesouvat se rychleji z místa na místo, a tak se málo komu z nás stane, že bychom znectili náš pelíšek. POZOR!!! Chodíme už čůrat na noviny. Panička náš kotec rozdělila na dvě části. V té první, větší, spíme, ve druhé, menší, kde panička neúnavně mění denní tisk, se venčíme. Mají naši páni teď poměrně velkou spotřebu novin. Kdyby tolik četli, co my pročůráme, od rána do večera by nedělali nic jiného, a museli by číst asi i vnoci. Naštěstí na nás myslí naši kamarádi, jako je Blanka s Vláďou, Jana s Fandou, holky z pokladny na nejbližší čerpačce, a taky kluci ze skladu olejů nám snad pomohou. Spotřeba je opravdu veliká! A to v pondělí ještě dostaneme odčervovací pastu, takže, kdo ví o čem je řeč, chápe, že noviny prostě jsou a budou potřeba.
Mamka má sice pořád mlíčka dost, ale pomalu se chystáme ochutnat něco nového. Do světa už musíme jít sami, bez mámina samoobslužného mléčného baru, tak aby ten odchod moc nebolel, bude nás panička dokrmovat něčím, co časem maminu úplně osvobodí od neúnavného a láskyplného kojení.

Dnes byl pro Slávinku veliký den, přijela jí první návštěva, takže až se její nová panička dobře rozmyslí, dostane Slávinka nové jméno. Asi bude první. A pak se na všech jejích fotografiích objeví jméno, které bude nosit dál svým psím životem.


TŘETÍ TÝDEN

Den ze dne jsou naše nožky silnější a šikovnější, takže už se přestáváme přemisťovat plížením vpřed, ale stylem krok sun krok, kombinovaným s hop skokem. Mamka je stále středem našeho vesmíru, ale panička vyzařuje taky příjemné teplíčko, a tak než bychom se všichni prali o místo u mamky, putujeme občas k paničce, která z toho má nevýslovnou radost.

PRVNÍ DVA TÝDNY

Od narození všichni hltáme maminčino mléko. Někteří z nás jsou rychlejší a zabrali si pro sebe ty nejhojnější zdroje. Mamka to neřeší, nemusíme být všichni jako koule. Pravda je, že naše panička má jiný názor, a tak Ti, co nejsou tak vypasení, ochutnali už mléko z malé lahvičky s dudlíkem, no akorát pro štěnda jako jsme my. Mamka na to hledí s despektem.
Přibližně od jedenáctého dne jsme postupně začali promžourávat na svět. Naše očka ještě nejsou úplně vyklubaná, ale zbývá už jen maličko. Je to úplně jiný život, užíváme si to.
Prvních deset dnů jsme byli schovaní v kotelně za kotlem, tam jsme si zvykali, že už nejsme v bříšku. Koncem druhého týdne nás panička přemístila do chodby, kterou náš pán postavil tak důmyslně, že se náš koteček do ní úplně přesně vejde. To je pašák, co? A to v tu dobu vůbec netušil, že se narodíme. Kdo umí, umí.
Chodba je o něco chladnější, než kotelna, ale pořád je tu teplíčko. Horší bude, až nás, v rámci výchovně otužovacích procesů panička přemístí do garáže, ale to je, jak všichni pevně doufáme, hudba daleké budoucnosti.
Mamka se zase dostává do kondice, takže pravidelně vybíhá ven ze vrat, u kterých už na ni netrpělivě čeká teta Rosárka, mimochodem taky berňačka, ale ač na to nevypadá, protože mamku přerostla, je to ještě štěně. My je zatím nemáme šanci vidět jak dovádí, ale mamka se k nám vrací spokojená a usměvavá, tak je jim asi spolu dobře.